Vyhlídka v Krásnu
Včera jsem byl se svojí velice dobrou kámoškou na výletě. Zajeli jsme jejím novým autem do Krásna. To je jedna malá vesníčka poblíž. Vcelku nezajímavá až na nádhernou rozhlednu. V Krásnu jsme zaparkovali na malém náměstí a vydali se na cestu. I přestože jsme neměli po ruce žádnou mapu trefili jsme.Cesta byla trochu strastiplná obzvláště pro mě přeci jenom nohu ještě nemám v naprostém pořádku a tak jsme šli obzvláště pomalu, ale zase díky tomu jsme si prohlédli okolí důkladně.
Strastiplnou cestu měla i místní říčka její peřeje byly opravdu nádherné. Však cesta na samotnou rozhlednu mi naháněla hrůzu, schody byly příkré a zábradlí velice nízké. Měl jsem pocit, že každou chvilku přepadnu. Nahoru jsem však došel a ta cesta stála za to, výhled byl nádherný. Bylo vidět až 10 i více km daleko. Počasí se opravdu zdařilo.
Cestou na rozhlednu jsme narazili na jednu malou vyhlídku. Nádherný malý palouk pro stanovaní jako dělaný. Dokonce zde bylo i malé ohniště :-)Jen by mě zajímalo kdo byl onen Hartwig Ruppert.
Výlet se mi opravdu líbil a na té rozhledně jsem určitě nebyl naposledy.
posted by flaškin at 5/02/2008 06:43:00 odp.
3 Comments:
MF DNES, Karlovarský kraj, 05.06.2003 - VLADISLAV PODRACKÝ - str. 02
Zemřel Hartwig Ruppert z Krásna
Krásno - Významná kulturní osobnost regionu a iniciátor obnovy památek v Karlovarském kraji Hartwig Ruppert zemřel v pondělí v Krásně ve věku 76 let.
Životní osud tohoto sudetského Němce byl poznamenán dějinnými zvraty 20. století se vším dobrým i špatným. Jako student musel narukovat do německé armády, aby o několik měsíců později na vlastní oči po skončení války poznal, co to byly nacistické koncentrační tábory, při jejichž likvidaci byl jako zajatec nasazen. Po celý život na základě této zkušenosti zůstal zapřísáhlým pacifistou a prosazoval cestu smíření mezi Čechy a Němci.
V duchu doby si však musel složitě vybojovat s československými úřady i svůj vlastní návrat do vlasti a posléze i existenci v atmosféře, která vzájemnému smiřování příliš nepřála. I přesto však nikdy nezahořkl a ačkoliv měl, stejně jako tisíce jiných, příležitost odejít na západ, nikdy tak neučinil. Většinu svého života prožil Hartwig Ruppert v prostředí horníků. A bylo to právě hornictví, které utvářelo jeho vědomí o odpovědnosti za dědictví předků i odkaz budoucím generacím. Teprve po roce 1989 se mohl věnovat obnově země, kterou tak miloval. A i přes svůj věk se do ní pustil s obrovským nasazením.
Své kroky přitom neměřil metrem pomíjivé světské slávy, ale tím, co přinesou budoucím generacím. Stál u zrodu Nadace Georgia Agricoly zabývající se obnovou hornických památek, Nadace Columba pro pomoc tělesně postiženým, inicioval sbírku na záchranu poslední zachovalé rozhledny ve Slavkovském lese nebo zapsání umělého kanálu Dlouhá Stoka ze 16. století na seznam národních kulturních památek.
Proč si nikdo nepoloží otázku, proč byl jako zajatec nasazen při likvidaci koncentračních táborů .... je přece všeobecně známo, že tyto práce byly prováděny za trest .... pro ty, co se nějakým způsobem podíleli na jejich provozu.
Nebylo to zase až tak neobvyklé. Na likvidaci koncentračních táborů pracovali váleční zajatci celkem běžně. Je potřeba si uvědomit, že při rozsahu těchto areálů nebylo možno něco takového řešit pouze s "původním personálem", který byl navíc často internován tak, aby se zabránilo jeho případnému útěku a zjednání následné spravedlnosti. Proto byly na odklízecí práce nasazováni i zajatí vojáci Wehrmachtu, v některých případech dokonce i demonstrativně civilní obyvatelstvo, aby na vlastní oči vidělo, co nacisté páchali.
Okomentovat
<< Home